čtvrtek

PODOLÍ 1 (Praha)

































































































12 komentářů:

  1. Pankrácká ulice jest dnešní Sinkulova a ve žlutém domě asi uprostřed jsem dvacet let (53 - 73) bydlel...

    OdpovědětVymazat
  2. To musela být práce. Ale udělalo mi to radost.
    Ještě jsem se nedíval na ostatní, ale Podolí je 1.a.

    OdpovědětVymazat
  3. Podolí je můj ráj, žiju tu už 85 let. V Pankrácké ulici jsem našel svůj rodný dům, moc děkuji tvůrci. Milan Hendrich

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U pana Hendricha jsem v roce 1965 dělal v ulici Jeremenkova předvojenskou autoškolu, rád na to vzpomínám, Karel Trčka

      Vymazat
  4. Krásné fotky a klobouk dolů před tou prací!

    OdpovědětVymazat
  5. Prahu 4 mám moc ráda - taky je to místo mého mládí a velké části života - Podolí, Pankrác, Michle, Spořilov ..Na Dolinách bydlela babička, v porodnici jsem se narodila já sama i mé děti.
    Je to hezká věc, porovnávat. A pokud člověk ta místa zná, pak je snáze dohledá. Ale i tak to musí být mravenčí práce.
    Díky za ni. Bára

    OdpovědětVymazat
  6. Krasne Fotky,supr,...je tam take jedna fotografie z roku 1954-
    deti ktere stoji pred skolou a pak fotka z roku 2014 z toho sameho mista.Na te fotografii deti je moje sestra,chtela bych vedet jestli tu fotografii nedala k dispozici spoluzacka, ci spoluzak? Muzete mi odepsat na magdanov@hotmail.com Dekuji Magdalena

    OdpovědětVymazat
  7. Zdravím Vás pane Víšku, jako podolský rodák, žijící v této krásné lokalitě 83 let, jsem si s potěšením prohlédl historické fotky z Podolí.Dokonce je tam i náš dům Na Zlatnici, kde jsem se narodil. Jen si dovoluji upozornit na dvě chybičky, které se vloudily. a/ Datum 1900 u podolské sokolovny neodpovídá, byla postavena a otevřena v r.1933, b/ zobrazená ulice označená jako Pankrácká byla do roku 1948 Krušinova, ulice Pankrácká a Fričova byly ulice navazující později spojené v jednu ulici, nyní se jmenuje Sinkulova. Jinak díky, dobrá práce. S pozdravem J.Slavík P.S. Mimochodem do školy na Nedvědově nám. jsem chodil s Víškem, což by mohl být Váš starší bratr.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, děkuju a omlouvám se. Letopočet u sokolovny mi tam musel někdo přidat, aby mě rozzlobil, historii sokolovmy dobře znám. Jsem teď dlouhodobě marod a jeksi nemám možnost to opravit. Beru Váš text jako fakt, prostě jsem to zvrtal a Vy jste mě opravil.
      Můj bratr Vladimír v únoru 2019, tedy před rokem, nás navžddy opustil ve věku 82 let. Je víc než pravděpodobné, že se jedná o Vašeho spolužáka.
      Taky někde Na Zlatnici bydlel můj pozdější profesor z průmyslovky, velice oblíbený Ing. Buršík. Jeden z jeho synů Milan, byl můj vsrtevník, do třídy jsem s ním nechodil, ale šlo o velice chytrého člověka a taky o pěkného syčáka, údajně po tátovi. Ale to už jsou málem drby. Jinak Vám moc děkuju za opravy a ještě súpíš o vzpomínky.

      Vymazat
  8. Tak já jsem už také pamětník. V podolském přístavu jsem v roce 1954 poprvé sedl do kanoe. A v zimě na zamrzlém jsme bruslili a hráli hokej. Později už to vlivem přehrad nezamrzalo. V Braníku na Mlýnku (u Ledárny) jsme hráli od 1956 s partou mužských a pěkných holek hráli volejbal. A od roku 1960 jsem v Podolí na Žlutých lázních hrál volejbal s několika tehdejšími reprezentanty. Jo a také jsem hrával na Dobešce. Zajímalo by mne, kdo z těch bývalých spoluhráčů ještě žije. Vím jenom o dvou. Ostatní jsou už asi ve věčných lovištích. Občas se do těchto historických končin jedu podívat a vzpomínám. Připomínám ještě, že na Dobešce je nádherný velký cedr atlaský. Stojí to za to, se tam podívat. Petr

    OdpovědětVymazat
  9. Hezké vzpomínky na mládí. Škoda, že tam není také pěkná fotka s vory zakotvenými na malé řece u obou pil (městské a švarcenberské). Vory jsou trochu vidět ne jedné z fotek háfnu, a to na obou stranách švvarcumberáku. Doufám, že použitým místním názvům v podolštině je ještě rozumět.

    OdpovědětVymazat